Patrick Rothfuss - Jméno větru I a II

• Název: Jméno větru I.>/li>
  
• Série: Kronika královraha #1


• Nakladatelství: Argo, Triton


• Rok vydání: 2008


• Počet stran: 326

+

Název: Jméno větru II.
• Série: Kronika královraha #1
• Rok vydání: 2008
• Počet stran: 324

Poznámka: první část Kroniky královraha vyšla v češtině nejprve rozdělena na dvě knihy, až pozdější vydání bylo spojeno do jedné. Proto údaje o knihách uvádím takto, dohromady se však jedná o jeden díl série. Příběh začíná jednoho dne v zapadlém hostinci U pocestného kamene, kde hostinský Kote začíná kronikáři vyprávět o svém životě. Vždy nebyl hostinským a jeho jméno zní Kvothe. Svůj příběh začíná vyprávět už od dětství, kdy patřil spolu se svou rodinou k Edemským Ruhům, potulným hercům a zpěvákům. Dále pokračuje léty, jež strávil jako sirotek a žebrák v drsných ulicích Tarbeanu, aby se v patnácti dostal na proslulou univerzitu a začal tak studovat obtížná magická umění. Jeho dětství bylo plné lásky a hudby a také lidí, kteří ho učili. Díky jednomu z nich zatoužil dostat se na univerzitu. Štěstí však netrvalo dlouho a jako dvanáctiletý ztratil nejen rodiče, ale i svůj dosavadní život, když bájní čandríni zavraždili celou kočovnou společnost, a on se stal jediným přeživším. Zde se začal formovat jeho osud. Kvothe je velmi zvláštní hrdina, kterého si čtenář ihned oblíbí. Tím, že popisuje sám sebe už od dětství, má každý možnost ho opravdu poznat, a chápat tak jeho pozdější jednání a pohnutky. Přesto existuje určitá jeho část, která nám je stále utajena. Je geniální. Učí se velmi rychle, a to neskutečně velké množství věcí. Kdybych ho potkala osobně, asi by mě tím trochu děsil. Jenže na druhou stranu je místy lehce naivní. Podceňuje své nepřátele, je nezávislý a zároveň zranitelný, vychytralý, avšak důvěřivý, netrpělivý a ochotný učit se téměř cokoliv. Často to působí tak, že má víc štěstí než rozumu, a právě těmi rozpory si získal mé sympatie. Ukazuje se zde totiž, že samotná genialita nestačí, k některým věcem jsou nutné i jiné dovednosti. A zatímco se snaží udržet na univerzitě, což znamená vydělat spoustu peněz, aby měl na zaplacení dalšího školného, část energie vynakládá na pátrání po čandrínech, kteří zničili jeho život, a vzali mu rodiče. Zatím to podle mého popisu vypadá, že je jedinou fascinující postavou, která zastiňuje všechny ostatní. Ale vůbec tomu tak není. Jeho prostřednictvím se seznamujeme s takovou spoustou zajímavých postav, jež by člověk nejraději poznal osobně. Jednou z těch pro mě nejzajímavějších je Auri, dívka, která žije pod univerzitou. Je tak záhadná a dialogy s ní mají své kouzlo. Dokonce o Auri vyšla samostatná kniha, kterou prostě nutně musím mít. Fakt, díky kterému jsou postavy tak zajímavé, je schopnost autora vdechnout jim nejen život, ale i trochu té záhadnosti. Příběh je nádherně poetický, díky tomu ale plyne velmi pomalu, a čtenář musí být trpělivý. Rothfuss mě učí trpělivosti a taky schopnosti ocenit krásu rádoby nepodstatných věcí a detailů, jež pro příběh mohou, ale ani nemusí být podstatné. Důležitým prvkem je zde hudba. Domnívám se, že právě ona dělá z celé knihy něco výjimečného a nevšedního. Podněcuje čtenářovu představivost, a já si osobně tak moc přeju ji slyšet, alespoň jednu píseň, prosím.

A zpívali jsme! Její hlas jako hořící stříbro, můj jako ozvěna. Savien má pevné, mocné řádky, jako větve dubu, starého jako skály, zatímco Aloine je slavík, pohybující se v kruzích kolem jeho hrdých větví. Obecenstvo jsem teď vnímal jen matně, stejně matně jako pot na vlastním těle. Ponořil jsem se tak hluboko do hudby, že bych nedokázal rozpoznat, kde končí hudba a začíná má krev.

má dvě dějové linie - minulost, tedy Kvotheho vyprávění, a současnost, kdy je z něj úslužný hostinský, a zároveň zlomený muž plný rezignace (tak na mě alespoň působil). A já se ptám: co se tak moc pokazilo? Vyprávění je tak pozvolné, že si na odpověď budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
četla jsem už i druhý díl Strach moudrého muže, kde je nám zase pár věcí osvětleno, něco zase vůbec, ale nic nebudu prozrazovat, zvědavci ať si knihu raději přečtou.
Rothfuss je pro mě objevem letošního roku, protože až teď jsem tuto sérii poznala. Tedy nějak jsem ji plánovala přečíst už dřív, ale anotace mě překvapivě tolik nelákala, a pořád pro mě byly přednější jiné knihy. Jenže pak jsem se začetla a byla jsem ztracena. Kniha mě do sebe pohltila a nechtěla mě pustit.
Zajímavé postavy, nový svět s vlastními jazyky, legendami a vším, co k němu patří, a nádherné literární provedení – to jsou důvody, proč jsem si knihu tolik oblíbila, a proč ji doporučuju všem milovníkům fantastiky.
Hodnocení: 10/10