čtvrtek 21. května 2015

Torey L. Hayden - Tichá holka

  • Nakladatelství: Portál
  • Rok vydání: 2015
  • Počet stran: 320
Letos opět vyšla jedna z ještě nepřeložených knih od Torey Hayden, speciální pedagožky a psycholožky, která se specializuje na různě postižené a problémové děti, a osudy některých z nich zachycuje na stránkách knih.
Jakmile jsem to zjistila, samozřejmě jsem nemohla čekat už ani chvíli, a knihu jsem si v rekordním čase pořídila, a ještě v rekordnějším ji přečetla. Jinak to totiž u těchto příběhů ani nejde. Jakmile se začtete, nemůžete jen tak přestat a dlouho čekat, jakým způsobem vše dopadne.

Začíná školní rok a Torey má na starosti novou třídu. Devítiletý agresivní Billy, Shane a Zane - dvojčata s FAS (fetálním alkoholovým syndromem), která jsou hyperaktivní a mají sklony rychle vybuchnout a s kýmkoliv v okolí se porvat, osmiletý Jesse s Tourettovým syndromem, u kterého také často dochází k agresivním výbuchům, a v neposlední řadě sedmiletá Venus - holčička nekomunikující, nereagující, avšak v určitých situacích napadající všechny v okolí.
Zní to jako naprostý recept na katastrofu. Pět dětí, a všechny více či méně mající sklony k agresivitě - neskutečná představa. K tomu Torey dostává asistentku, s níž se absolutně neshoduje v přístupu k dětem a na katastrofu je skutečně zaděláno.

Ač jsou se všemi chlapci velké problémy a je jen velmi těžké je nějakým způsobem ztmelit do kolektivu, největší problém má Venus. Dívka vůbec nereaguje, sama od sebe neudělá dobrovolně ani malý pohyb. Pokud po ní člověk chce, aby se jen přemístila z místa na místo, musí ji tam dopravit vlastními silami. Její záchvaty, kdy napadá všechny v okolí, jsou však skutečně děsivé. Pochází z devíti sourozenců, z nichž všichni mají nějaký problém, ať už s chováním či díky mentálnímu postižení. K tomu mají děti různé otce, kteří jsou ve většině případů ve vězení. Venus je ze všech nejmladší a její problém je nejvíce patrný.

Torey zpočátku vůbec neví, jak tuto třídu zvládnout - zdá se, že nic, co vymýšlí, nezabírá. Navíc díky ostatním nemá na Venus tolik času, kolik by chtěla, a tak dívka většinu času tráví u stolu a na nic nereaguje, až na chvíle, kdy se cítí být v ohrožení.
Torey však rozhodně nemá v povaze vzdávat se tak snadno, a tak časem nachází způsob, jak s Venus navázat kontakt - začíná jí předčítat z knížek. A zdá se, že to zabírá - Venus pomalu opouští svůj uzavřený svět a trochu se snaží reagovat.

Všechny příběhy, které Torey napsala, jsou velmi silné. Lidské osudy jsou rozmanité, a ty, které zachycuje ve svých knihách, jsou mnohdy za hranicí přijatelnosti. Děti procházely či prochází nelidským zacházením, které mnohdy není odhaleno včas, a na Torey pak je, aby s dítětem pracovala a snažila se mu pomoct.
A většina dětí dříve či později nějaký pokrok udělá. Venus je však zvláštní případ, během měsíců se vůbec nikam neposunuje, zdá se, že se svým chováním chrání před světem. A když nějaký pokrok udělá, je tak nepatrný, že si ho člověk sotva všimne. Torey ve skutečnosti vůbec netuší, jak na tom Venus je mentálně - není její chování součástí těžkého mentálního postižení či poškození mozku? Nebo je v tom naprosto něco jiného?

S každou její další knihou jsem víc a víc užaslá, co vše může pedagog svým přístupem dokázat, pokud ho dobře zvolí. Torey je navíc naprosto kreativní a dokáže toho vymyslet skutečně spoustu, takže když nezabere věc jedna, zkusí prostě další, a pak zase další, až nakonec něco úspěch má. Baví mě její kreativitu a nevšední přístup k dětem objevovat, je to skutečně obdivuhodné.

Stejně jako u ostatních příběhů, i zde mě mrazilo z toho, co se mnohdy za zavřenými dveřmi domovů děje, a člověk musí cítit naprosté rozhořčení nad tím, že s tím nikdo nechce nic dělat, nebo si toho vůbec nevšímá. I přes tyto negativní emoce mi ale její knihy dávají i spoustu pozitivního, a já díky ní neztrácím víru v lidstvo. Na konci knihy si pak vždy říkám: kéž je lidí, jako je Torey, na světě čím dál víc, a dětí, které potřebují takovou míru pomoci, čím dál méně. Ale vím, že je to jen mé zbožné přání, které se skutečností bohužel nestane.

Líbí se mi, že na konci knihy vždy napíše malou zmínku o tom, jak to s dětmi dále pokračovalo, a jak nakonec uspěli v dospělosti. I krátká zmínka se cení, člověk pak vidí, že i z naprosto nezvladatelného dítěte se může stát někdo naprosto jiný. Není to tak bohužel u všech, a o to víc se úspěch u těch, kde se to povedlo, cení.

Ač Torey osobně neznám, hluboce si ji vážím pro to, co pro děti dělá.

Knihu rozhodně doporučuji všem, a jestli vás nezaujala tahle, zkuste alespoň jinou od této autorky, působivé jsou všechny a všechny ukazují odvrácenou stránku života několika dětí.

Další články o knihách této autorky:
Divná Jadie,
Sebranka,
Zvíře,
Spratek + Tygřice
A nějak jsem zjistila, že o knize Dračice a mazánek nemám nikde ani zmínku, což je chyba, možná někdy napravím.

2 komentáře:

  1. Ahoj, ten tvůj e-mail sice nekouše, ale vůbec netuším, co po mně chce, založit, konfigurovat,já ti jen chtěla poslat ten odkaz, ale napíšu ti ho raději sem: yodidad.blog.cz tak, doufám, že k tobě takto dorazí. Dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu bych určitě doporučila - ač je dost taková dětská, není divu, když je převážně o dětech!
    Popřemýšlíte si o mnoha věcech jako je týrání versus svoboda, o tom, co přílišná opatrnost neodhalí... o různých přístupech k výuce i lidem... o tom, kam se dá dojít, když se vás někdo ujme místo toho, aby vás odsoudil, někam schoval...
    Torey vám vykreslí každé dítě tak, až ho téměř slyšíte. Ještě, že ten rozličný hluk nedělají doopravdy, už jsou velké. Ale jinak, prostě klobouk dolů - za to, čím s dětma prochází i za to, že má chuť o tom psát!

    OdpovědětVymazat