Přestěhovaná

Neuvěřitelné se stalo skutečností, když kamarádka před několika týdny objevila byt, jehož majitelé s námi nemají problém, a my tak mohly podepsat smlouvu a pomalu ale jistě se nastěhovat. Pokud mě čtete delší dobu, jistě víte, že jsem o hledání bydlení psala už mnohem dřív. Já chtěla zmizet z koleje a kamarádka zase od rodičů, kde neměla potřebný klid k učení díky malé a hyperaktivní sestře.

Už několikrát nám byt nevyšel na poslední chvíli, takže to považuju pomalu až za zázrak. U toho prvního se měla podepisovat smlouva, když tu se majitelka najednou zasekla a prohlásila, že ona ten byt nebude vyklízet a máme ho tedy vzít celý zabordelený nebo vůbec. Bylo by však třeba velkého úsilí, než by se vše dalo do normálnějšího stavu, takže jsme ho odmítly. Zamrzelo to o to víc, že to vlastně byla kamarádčina známá. Teď už vím, že ani to není zárukou férového jednání.

Další variantou byl byt kamarádčina dědy, který se rozhodl jít do domova důchodců. Je to byt prostorný, dokonce v centru, a platily bychom za něj neuvěřitelně málo. Bylo by však na něj nutné čekat delší dobu, takže jsme stále hledaly jiné varianty. Kamarádka objevila jeden skvělý byt s terasou, který užuž vyšel... Ale, zase to otravné ale! Majitel se ho rozhodl nakonec prodat. Takže zase nic.
A pak, pak to najednou přišlo. Naše nynější království!

Jela jsem se na něj podívat celá natěšená, a mé nadšení stále trvá. Ano, má své mouchy, ale který byt ne?
Navíc, s extrémním luxusem jsem nepočítala, ani to není třeba. Pořád má kamarádka vodícího psa, k němuž časem přibude i můj, a s tím si nemůžeme zrovna vyskakovat, protože jak je známo, se psy, a to i s vycvičenými, mají majitelé dost často problém. Většina mínusů se dá opravit, poličky do skříně mi táta navrtá a rozkládací gauč, který nakonec rozkládací vůbec není, se dá při příchodu návštěvy nahradit karimatkou.
A koneckonců, uklízely bychom tak i tak, tudíž koberce ve všech místnostech, ač jsou k naštvání, taky nejsou takovou tragédií. Jedinou nevýhodou tedy zůstává velká vzdálenost k některým přátelům, občas se docela projedu.

Reakce na lokalitu, v níž bydlím, jsou ale různorodé. Není to zrovna nějaké místo plné studentů, takže někteří ani netuší, kde to vlastně je, případně se jim to zdá strašně daleko. Na Hlavní nádraží to mám ale šalinou 20-25 minut, takže na konci světa to rozhodně není.

Stěhovala jsem se už 14. prosince, kdy jsem ještě nikam netrefila. Zpočátku to bylo dost stresující, být doma a vědět, že můžu do centra vyrazit jen v případě, že mám odvahu někde bloudit. Na zastávku a zpět jsem se ale chodit naučila brzo. Cesta je to sice trochu složitější, ale to jen ze začátku, kdy ji člověk ještě nemá nachozenou. Teď už mi potíže rozhodně nedělá.

Uvědomuju si, že mám obrovské štěstí. Nejen na skvělý byt, ale i na mou spolubydlící. Spousta studentů hledá jen pokoj, nevadí jim ani společný. To obnáší nastěhovat se k lidem, které ten člověk vůbec nezná, a ne vždy si sednou. Já na tohle nikdy neměla odvahu, radši bych strávila celé studium na koleji, než bych riskovala nevyhovující spolubydlící. Však si pamatujete moje historky ze střední, ne?
Ale moje kamarádka je naprosto skvělá, vůbec si nepřekážíme a naopak se doplňujeme. Dokážeme se tolerovat a vycházíme spolu víc než dobře. Je to osoba, kterou znám už jedenáct let, a stále se spolu bavíme. Poznaly jsme se na táboře a od té doby jsme spolu byly v kontaktu. Nejprve přes dopisy, později přes telefon a internet. Vídaly jsme se ale tak jednou do roka, každá jsme pořád bydlela úplně jinde... S ostatními, které jsem znala v dětství, jsme se už dávno odcizili, ani se nevídáme. Tohle je jedna z osob, u nichž to tak nedopadlo, není-li nakonec skutečně jediná...

Obě už jsme docela dobře zabydlené, takže je před námi jen jedna milá povinnost - pozvat naše přátele a oslavit to s nimi. Zájemců máme hromadu, takže se máme my i přátelé na co těšit.

Závěrem, protože nevím, kdy se zase ozvu, vám ještě popřeju krásné prožití vánočních svátků, dárky, které si přejete (já už si ten nejkrásnější nadělila), pohodu v rodině a šťastný Nový rok.
Pro mě byl osobně ten letošní hodně radostný a dost přelomový, snad to bylo u vás podobné. Možná ještě napíšu o všem, co se pro mě letos změnilo k lepšímu.
Teď už jdu ale prokrastinovat (nejlepší aktivita před zkouškovým)