Mimochodem, tuhle doporučuju přečíst až po Spratkovi, i když je na začátku shrnutí tehdejších událostí. Není tam ale vše a myslím, že pro pochopení Sheylina chování a některých rozhovorů je lepší předešlou knihu znát.
Nejednoho čtenáře zajímalo, jak Sheylin život vlastně pokračoval. Osud tohoto dítěte musel pohnout nejspíše každým, kdo knihu četl. Jak asi mohlo dále žít dítě, které si toho za svůj mladý život tolik zkusilo?
Torey o tom v této knize píše...
"Víš, já prostě nechci vypadat jako já. Proto to dělám. Je mi fuk, jestli vypadám pitomě, hlavně když mi to dá možnost udělat ze sebe někoho jiného."
Torey se se Sheylou setkává znovu až po sedmi letech od jejich rozloučení. Za tu dobu se toho tolik změnilo a obě k sobě nachází cestu jen velmi těžko. Sheyla už není ta malá holčička, naopak je to puberťačka, která se výstředně obléká a není lehké zjistit, co si myslí a co cítí. Navíc se zdá, že vzpomínky na dobu, kdy ji učila, potlačila, nepamatuje si téměř nic, co se tehdy událo. Jak mohla zapomenout, když pro Torey to byl tak zásadní zážitek?
V souvislosti s tímto mě ohromilo, kolik vlastně Torey bylo v době, kdy ji učila... Často jsem přemýšlela, v kolika letech to tak mohlo být, a ono ve čtyřiadvaceti. Nevím proč, ale hrozně mě to překvapilo.
...Obě jsou ze sebe vzájemně rozčarované a pociťují trochu zklamání.
Po jejich rozloučení Sheylino trápení rozhodně neskončilo, prožila si toho ještě dost a dost. Její otec se několikrát dostal do vězení, a v tu dobu pobývala u pěstounů, kde to také nebylo idylické.
V době, kdy o sobě neměly žádné informace, Torey napsala onu knihu Spratek, zbývalo jen dát ji přečíst Sheyle, aby odsouhlasila, jestli se to může vydat. Její reakce mě překvapila - čekala jsem spíš nesouhlas...
Bylo by příliš naivní domnívat se, že teď už je všechno v pořádku, obě se šťastně setkaly a nic dalšího. I když si to možná spousta čtenářů přeje, realita je odlišná. Problémy se objevují a je jich dost. Všechno navíc trochu komplikuje Sheylina inteligence. ani později totiž nezapadla mezi vrstevníky, nenavázala žádná přátelství a zůstala osamělá.
Konkrétněji všechny problémy rozepisovat nebudu, nechci toho zase prozrazovat tolik.
"Pamatovat si zlý věci mi nikdy nevadí. Pomyslím si "No to je teda hnus." Nic víc. Ale pamatovat si, že jsem byla šťastná, mě prostě ničí."
Jedna z věcí, po které Sheyla opravdu intenzivně touží, je najít svou matku. Stále o ní nemá žádné informace a moc ráda by věděla, jak teď žije a jak se má její bráška. Konec knihy je pak prokládán dopisy, které jí píše, a které si ona nejspíše nikdy nepřečte. Z těch mi bylo zvláště smutno.
Milá maminko,
přála bych si Tě vidět. Moc ráda bych věděla, jak vypadáš. Snažila jsem se sehnat tvoji fotku, ale táta žádnou nemá a nikdo jiný asi taky ne. Chci tě poznat. Máš blond vlasy jako já? Máš je rovné? Máš modré oči? Pokaždé, když jdu ven, dívám se na paní, které projdou kolem mě. Pořád hledám někoho, kdo by mě třeba poznal. Jak vypadáš? Myslím, že kdybych to mohla zjistit, bylo by mi líp.
Po dočtení celé knihy jsem měla rozhodně nad čím přemýšlet. Je to vlastně poprvé, co Torey píše o někom, s kým nemá ten vztah učitel-žák nebo psycholog-klient. Sheyle věnuje většinou svůj volný čas, jejich vztah je tak na trochu jiné rovině.
Nejvíce jsem se zamýšlela nad Torey jako takovou.
Píšu to pořád, ale vážně mě ohromuje... Hrozně se mi líbí ta její lidskost. Do všech dětí, se kterými pracuje, vkládá svou energii, přestože jiní už to dávno vzdávají. vždycky balancuje na té hraně, kdy je to ještě pomoc profesionální, a kdy už osobní. U některých se vážně velmi osobně angažuje... Umí to tak, že to věci nevadí, ale říkám si, že pak musí hrozně trpět, když nějaký případ dobře nedopadne.
Má v sobě nějakou intuici, díky které se jí tak daří. O to víc jsem nadšená z toho, že dokáže uznat nějakou velkou chybu. Kdejaký odborník si mele svou, i když je jasné, že pravdu nemá, místo aby uznal, že se spletl. Torey ani náhodou. Ta si svůj omyl uvědomí, napíše o něm a snaží se ho napravit.
Moc bych ji chtěla poznat... Musí to být skvělý člověk i profesionál... No, možná si ji z knih trochu idealizuju, ale něco z toho, jak si ji představuju, v sobě určitě má :)
A už teď se těším na Sebranku, případně další knihy, které by mohly vyjít. Já teda nevím, kolik jich napsala, na jejích stránkáchje toho ale dost, že jsem to ani všechno neprošla (ani teda nevím, jestli bych to zvládla přeložit :))
Hodnocení psát nebudu... U těchto příběhů se to nedá, i když psát autorka nepochybně umí.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Na to si ti, co mě znají, jistě zvládnou odpovědět sami :)
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Nereálné představy.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přát si.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych prožívat Sheilin život, ale na čas bych chtěla být Torey :)
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Konec. Jak sama Torey napsala, Sheyla nikdy nepovede úplně šťastný život, na to je až moc poznamenaná svou minulostí. Nicméně na to, co už má za sebou, je až obdivuhodně vyrovnaná. A určitě je šťastná, i když nejspíš nikdy nebude mít partnera a bude trochu osamělá.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Já tohle tak nerada posuzuju... Odsoudit je lehké, málokdo už se dívá pod povrch... Negativa se těžko hledají, když se jedná o skutečnost.
Komentáře
1 David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 22. dubna 2013 v 23:11No fajn! To si rád přečtu. Ale víš, co mi na těch knížkách vadí? Vlastně ne na knížkách, ale na těch příbězích. Ta nesystematičnost té péče. Ona dostane nějaké dítě, ujde s ním kus cesty, něco v něm změní, něco zanechá, no a zmizí. Já vím, že zařídit to jinak je nereálné. Ale zkouším se vžít do pocitu těch dětí. Jsi nemluvící kluk s tygrem a najednou je tu někdo, kdo tě takového přijímá. Jsi spratek Sheila a ejhle, on tě někdo má téměř rád. No, jenže v obou případech je tu ten někdo jen na krátkej čas! Co to řeší ve tvym životě? Já se obávám, že Sheila nepovede život, kterej by se dal nazvat šťastnym, nebo aspoň normálním. Ale knížky jsou to čtivý a možná je lepší udělat trošku něco než vůbec nic.
2 Neriah | 23. dubna 2013 v 9:05
[1] Chápu, jak to myslíš. Bohužel dětí potřebujících nějakou pomoc je spousta, zatímco odborníků jako Torey strašně málo. Ona sama tím podle měmusí docela trpět, že některé děti už třeba nikdy ani neuvidí. Můžou se odstěhovat, aniž by zjistila, kam vlastně, a tak se přeruší kontakt mezi nima. To je asi to největší negativum téhle práce - buďto seš odborník, co se řídí jenom poučkama z knih, dítěti ale nepomůžeš, nebo se řídíš svým srdcem a i když dítěti pomůžeš, vytvoříte si k sobě navzájem citové pouto. Do těch dětí se vciťuješ správně - Sheyle tohle strašně ublížilo a v knize se o tom dočteš dost a dost. Je krutost dát dítěti lásku a pak mu ji vzít. Bohužel řešení na to neexistuje. Sheyla nepovede úplně normální život, díky torey se ale může normálnosti alespoň trochu blížit.
3 Amelie | Web | 10. května 2013 v 20:35
Knihu Spratek jsem četla, moc se mi líbila. Ani nevím, že má pokračování. Děkuju za upozornění, i když na čtení poslední rok nemám čas.
4 Verča | E-mail | 14. května 2013 v 21:28
Tak jsem se rozhodla tě zkritizovat veřejně. A pěkně natvrdo! Tahle knížka sice vypadá zajímavě a to dost, ale... ale, kdy nám sem, sakra, dáš nějaký info o tom jak se ti daří, co matura a td? Kdo tu má furt chodit, prstíčkem hrabat a smutně koukat na monitor, jestli se tu neobjeví další článek? A když nechceš psát, neměla sis vůbec zakládat blog! Možná jsem hnusná, ale... ale když já mám šílenej absťák.:-D:-D P.S Jak jseš na tom v červnu s volným časem? Dvacátýho pátýho bych tě tu ráda měla, takže se připrav na svou každoroční povinnost a doufám, že letos nebude jen jediná. P.P.S Hezký sny.:-)
5 David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 14. května 2013 v 22:10
[4] Amen! To můžu jen podepsat, ikdyž bloggerský výpadky mám taky.
6 Neriah | 15. května 2013 v 21:58
[4] Ty zvědavko zvědavá, a co kdybys místo toho nakukování sem a odpoutávání vzorné Neriah od učení (haha, to je největší ironie, jakou jsem kdy dokázala vymyslet :D) založila vlastní blog, abych měla po matuře co číst, no? To je geniální nápad!!! JInak na článeček o matuře si ještě budete muset počkat, všechno ještě za sebou nemám, i když výsledky ze státních (krom slohů) vím, můžete hádat, jak jsem dopadla, za správnou odpověď nedostanete nic stejně jako za špatnou. :D JO a taky vím výsledky přijímaček na VŠ, taky můžete hádat :)) Ale jako nechápu, jak vůbec někdo může být schopen naučit se na tu ústní maturu, vždyť je těch otázek tolik (s učením jsem ke svojí smůle začala až dneska, učila jsem se zatím jen dvě a beztak nic nevím). A ani u hromady otázek nechápu jejich formulaci a tím pádem i to, co se k nim mám učit... Připadám si jako ten největší blbec pod sluncem.
Mimochodem, jak dlouho si mě tam v tom červnu chceš nechat? Čas bych snad měla mít, i když ani nevím, co je to za den. JO a co se týče snů, asi tě zklamu. Od doby, co jsem se přestěhovala do jinýho pokoje, se mi úplně změnil spánek. Nejen, že mě není schopen pomalu nikdo vzbudit, ještě se mi ani nic nezdá. :D
7 Verča | E-mail | 16. května 2013 v 0:06
[6]A co furt já! Vždyť i David se ke mně přidal.:-D Odpoutávání mi jde skvěle, i když jsem myslela, že to zatím umím jen u sebe sama... asi se dostávám na vyšší level.:-D To neřeš, já si při učení se na maturu taky připadala jak největší trubka, a tak jsem se začala učit tři dny před samotnou ústní zkouškou (to abych si jako ten blbec nepřipadala moc dlouho:-D). No a u zkoušky ze zsv jsem si pak připadala ne jako největší blbec pod Sluncem, ale i pod Měsícem, vlastně v celé galaxii.:-D Ale maturu mám a ty ji budeš mít taky. Neptej se mě, jak to vím, prostě to vím.:-) Dvacátýho pátýho by mělo být úterý. Jako nejradši bych si tě tu nechala až do září, ale v pátek musím odevzdávat pokoj (asi, přesně to vlastně nevím:-D), takže do toho pátku. A před tím mám zkoušku. Představovala bych si to tak, že bych si ráno odskočila na zkoušku a někdy kolem poledne, nebo odpoledne (jak chceš) bych si tě vyzvedla na nádraží. Ehm, já vím, Živote, že když si něco představuju, bude to jinak, ale nech mě chvíli naivně snít, jo?:-D A nechceš se přestěhovat do svého původního pokoje? Mě se ta manipulace skrze sny docela líbila.:-D P.S Blog jo, ale až přestanu bejt líná. Tak jo, to jsem přehnala, uznávám. Založím si ho, až přestanu být kapku míň líná, než jsem teď. To už zní nadějněji, co?:-D
8 Neriah | 16. května 2013 v 0:35
[7] Ale vsadím se, že by byl David taky rád, kdyby sis založila blog. Tady by byli rádi všichni, jenomže ty jsi tvrdohlavá a líná. Ale teď jsem dostala ještě geniálnější nápad. Až k tobě přijedu, nebude mi nic bránit v tom k založení blogu tě donutit. Tak! Já si nemůžu dovolit učit se až tak pozdě, protože to bych asi úplně propadla hysterii, znám se. :D Jo tos říkala, že sis při zsv vytáhla něco z filozofie, ne? Tam jsem se ještě nedobrala, ale už teď se toho děsím. Kdo si má pamatovat, který filozof byl materialista, který sensualista, pozitivista a já nevím, co ještě? Všechna ta jména se mi pletou dohromady, a to jsme to brali letos, takže bych v paměti ještě něco měla mít (to by to ovšem nesměla být moje paměť). :D A přišla bys pro mě na vlakový nebo autobusový nádraží? Ne že by se mi chtělo jezdit samotný vlakem (byla by to pro mě premiéra), ale co bych pro tebe neudělala. Ačkoliv s autobusem by to dopadlo podobně (ne že bych žádným sama nikdy nejela, ale takovou dálku s přestupem na cizím místě jsem taky ještě neabsolvovala :D). Ale to pořeším, klidně bych přiletěla i letadlem, pokud by to byla jediná možnost (pro vysvětlení: nikdy jsem neletěla a bojím se). :D Jako mně je fuk, kde spím, svoje přání musíš směřovat na moje rodiče - ti chtěli můj původní pokoj. :D Každopádně teď jdu spát (z toho učení mě chytla slušná migréna), díky čemuž jsem si nějak záhadně vzpomněla na to, že se mi dneska sen zdál. Ale nějak jsi v něm nebyla, tak že bych byla odolná jen proti tvým výhružným? :D
9 Verča | E-mail | 16. května 2013 v 0:56
[8]Pozitivista, senzualista... Co to, proboha, je?:-D Teď bych se asi měla stydět (před třemi měsíci jsem se učila na dějiny psychologie, kde filozofie taky byla a dokonce jsem se učila dvakrát, páč jsem z prvního pokusu vyletěla), ale něco ti prozradím: nestydím se ani trochu.:-D Letadlem jsem taky neletěla a ani to nemám v plánu. Těší mě však tvoje ochota. I když jestli to je jen kvůli vyhrožování s blogem, asi v tom červnu nebudu mít čas.:-D Který nádro, toť otázka. Máme tady tři.:-D Ale jo, to hlavní vlakový bude asi nejlepší. Na autobusovým se taky orientuju, ale o něco hůře a to třetí skoro ani nevím, kde je.:-D Nevím, jak ti to pojede, ale nějakej přímej spoj z Prahy by snad jet mohl, ne? Bylo by ale fajn, kdybys mi dala vědět, s jakýho to přijede nástupiště, protože jak se znám, přiběhnu tam s vyplazenými jazyky (svým i psím) a nebudu mít čas to zjišťovat. No a přece tam nebudeš čekat, vzácný hoste.:-) Já taky vlakem sama nikdy nejela. Teda vlastně za teou jo, ale taková krátká trasa se nepočítá. Jo a teď jsem si vzpomněla na dnešní telefonický rozhovor s jedním pánem, který organizuje pondělní výlet na tandemech. Volala jsem mu s tím, že bych se ráda zúčastnila, ale jaksi nemám páru, kde je tyflocentrum. A on, že je to jednoduchý a začal tu trasu popisovat. No, jednoduchý to asi pro některý bude, ale pán mě nezná, tak se asi bude divit, až mu zavolám s tím, že jsem někde v prdeli, ať mě přijde zachránit.:-D O tom, že mi instruktorka prostorovky nabízela naučit tuhle trasu přednostně, ale já si vybrala kavárny, radši pomlčím.:-D Tak dobrou a neboj, já to lezení do snů vypiluju.:-)
10 Neriah | 17. května 2013 v 0:16
[9] Já jsem ta poslední, koho by ses na to měla ptát. :D Sice už za týden dělám maturu, ale stále to nevím. Nakonec jsem se rozhodla, že učit se nemá cenu, takže si to jenom čtu. Než bych se to totiž všechno naučila, potřebovala bych na to aspoň měsíc času. Budu doufat, že si vytáhnu nějaké jednoduché otázky a že z toho línýho mozku něco vydoluju, přece ještě nejsem tak blbá. :D Jediná hrůza, se kterou si nevím rady, je angličtina. S tím vyhrožováním ohledně blogu - zapomeň na to a čas měj, já se nenápadně připomenu v ten pravý čas. To už ale budu u tebe a přece bys nebohou Neriah nenechala přespat na ulici? :D Tak fajn, už si začnu shánět asistenci, protože v Praze na vlákáči se neorientuju ani trochu (a odjinud mi nic přímýho s vysokou pravděpodobností nejede). Nástupiště by ses dozvěděla v ten pravý čas, pokud ho ovšem zjistím. :D Jo, kavárny jsou přece mnohem důležitější než nějaký tyflocentrum. To musí pochopit všichni. Předpokládám, že moje výuka prostorovky dopadne podobně. Tím rozhovorem jsem si ale vybavila telefonický rozhovor, v němž jsem potřebovala vysvětlit, jak nainstalovat jakýsi program, už nevím, co to přesně bylo. Instrukce jsem sice dostala, ta osoba to oddrmolila asi během patnácti vteřin, načež se netrpělivě otázala: "Už tomu rozumíte?" No, co ti budu povídat, nerozuměla jsem absolutně ničemu. :D Tak to se s těma snama budeš muset ještě snažit. Zatím se ti nedaří. :D:D
11 Verča | E-mail | 17. května 2013 v 0:30
[10]Ale vždyť jsem říkala, že maturu dáš. Chceš se vsadit? Sice pak budeš chudší o nějakou tu částku, ale zas bohatší o středoškolské znalosti.:-D Už to chápete? Tak tuto otázku mi pokládá jeden doktor, když mi vysvětluje dizainy výzkumů, korelace, grafy atd. No radši mu to odkývu, protože jinak bych u něj seděla ještě teď.:-D No, doufám, že koncem června bude teplo, to abych neměla špatný svědomí, že je ti na tý ulici zima.:-D Zatracený sny! Ale to se podá, věřím tomu.:-) Co mi ale jde dobře je telepatie. Dneska, vlastně už včera, jsem si říkala, že bych ráda s kámošem zopakovala prochajdu z minulýho týdne a za pár minut smska: Nechcees si zopakovat ctvrtecni prochazku? Kdyby tý telepatii trochu víc důvěřoval, ušetřil by za smsky.:-D Jo a ústní zkoušky z ajiny jsem se taky bála nejvíc a nakonec to byla hračka... a to jsem si vytáhla téma Opava, o kterým jsem ani nevěděla, že ho máme i v základní úrovni.:-D
12 Lucka | E-mail | 17. května 2013 v 13:31
Hele já si myslím, že dáš maturu úplně v pohodě. Já se taky začala učit dost pozdě. No lépe řečeno týden před tím a zvládla jsem to. Bylo to samozřejmě hodně o štěstí, protože všechny otázky jsem rozhodně neuměla. Nepodceňuj se tolik a věř tomu, že to dáš na výbornou. Já si myslím, že budeš mít všechno za jedna. Jsem si tím vlastně úplně jistá a já se většinou nepletu :-)
13 Neriah | 17. května 2013 v 14:33
[11] Sázet se nechci, ještě bys mohla přijít o hromadu peněz a to hodná Neriah přece nechce. :D Jéžiš, a na co tohle potřebuješ v psychologii? Jsem fakt ráda, že jsem si to rozmyslela a nehlásila jsem se na ni, protože to by mě zajisté rychle vyděsilo a odradilo. :D Musíš z toho taky dělát zkoušky? Telepatie mi jde taky někdy dobře... Ale ne vždycky je to pozitivní, např. jsem si jednou pomyslela, že jedna osoba už dlouho neotravovala se svýma sebelítostnýma kecama a najednou mi od ní přišla zpráva. :D JO, tohle téma tam máme taky - teda ne přímo Opavu, ale jmenuje se to nějak My hometown, a protože jsem líná vypracovávaat otázku o mém městě, využiju znalosti o Praze z další otázky. Vždyť ani tolik kecat nebudu, když tam bydlím na intru. Škoda, že ne všechny znalosti si takhle umím propojit a využít v jiných otázkách, i když ještě pár by se jich našlo. My už nemáme dvě úrovně... Budu doufat, že když některou z těch částí splním (rozhovor, popis obrázku, což je v mém případě text s informacema, co budu muset nějak přeložit), tak už nebude tolik vadit, že co se týče otázky, jsem absolutně mimo a aspoň čtyřku mi dají. :D
[12] Já mám vlastně ode dneška už taky jenom týden a teprve jsem se začala pořádně učit. Ale znám svoje štěstí na otázky. Určitě si vyberu ten největší horor, co tam je, např. v angličtině otázku o Spojených státech nebo ještě něco mnohem horšího... A na jedničky si ani nepovažuju pomyslet, budu šťastná za cokoliv, pokud to nebude za pět. :))) Nejhorší mučení bude to, že je to na celý den a to nejhorší mám až na konec. Radš ibych si tu angličtinu odbyla už ráno, ať mám klid a ten zbytek už snad nějak půjde. Musí!!!
14 Verča | E-mail | 17. května 2013 v 23:47
[13]No, naštěstí z tohodle mám úžasnýho učitele, kterej je trpělivej a v zimním semestru byl k mým znalostem poměrně shovívavej, tak snad bude i v tom letním. Nejen, že z toho musím dělat zápočet, ale i soubornou zkoušku, což znamená našprtat se ty kidy z obou semestrů. Snad to přežiju.:-D Ona už je jenom jedna úroveň? To jsem nevěděla. No ta vyšší byla stejně k ničemu, když na ni výšky, nebo alespoň ty, o kterých vím, nebraly ohled. K těm obrázkům: myslela jsem si, že tam nebudu mít co říkat, protože si ten šílenej popis nezapamatuju (ono se to přece jen lip říká, když ten obrázek vidíš, než když tam máš jen nějaký info, že), ale k mému nesmírnému údivu čas na to uběhl dřív, než jsem si stihla uvědomit, že jsem půlku z toho zapomněla.:-D Ono se to nezdá, ale toho času je tam opravdu málo.
15 Neriah | 18. května 2013 v 1:17
[14] Určitě to přežiješ. NO, oni ty úrovně měli údajně nějak propojovat, takže ty didakťáky měly mít jakoby střední úroveň, ale mně to nepřišlo. Teda angličtina by mi přišla složitá, i kdyby tam polovinu vynechali a čeština, na kterou si všichni stěžovali, mi zas tak hrozná nepřišla, ostatně výsledek 87 procent mi přijde docela slušný. :D Teď jsi mě ale vyděsila. Chápu to správně, že až budu popisovat ten obrázek, nebudu už ten text mít před sebou? Já myslela, že si to budu moct číst a rovnou překládat, protože se právě jako ty obávám toho, že všechno zapomenu, hlavně budu mít problém s tím porovnáváním obrázků nebo co to přesně je. Ty detaily už dávno vědět nebudu. Ale nejvíc se asi děsím toho rozhovoru, ten mi nikdy nešel, když jsem si ho s profesorkou zkoušela.
16 Amelie | Web | 18. května 2013 v 13:41
Držím palce k maturitě. Věřím, že to zvládneš.
17 verinka | E-mail | 18. května 2013 v 21:18
[4]Veru, říkám si, zda není načase začít se řídit větou: "Co si nenapíšeš sám, to si nepřečteš!" :-D Navíc, všichni mí oblíbení blogeři, jakoby se snad domluvili, přestávají psát úplně ve stejnou dobu!! :-D
18 Verča | E-mail | 19. května 2013 v 1:05
[17]No... toď otázka.:-) Když už jsme ale u toho, co kdyby sis ty založila blog? Už teď tu myslím máš dost potencionálních čtenářů. To je geniální nápad, co?:-)
19 verinka | E-mail | 19. května 2013 v 17:46
[18] Báječný! :-D :-D
20 Amelie | Web | 22. května 2013 v 14:47
Koupila jsem si od Torey Hayden knihu "Zvíře" a moc se na ni těším. Tygřici tu nemají.
21 anca | 11. ledna 2014 v 8:56
knížku jsem přečetla za 3 dny a byla prostě super... =) torey si na nic.nehraje a kolikrát v knize přiznává vlastní chyby a to si.myslím, umí.málokdo :-) co se týče Sheily, tak myslím, že i když.ji torey v detstvi opustila tak ji to pomohlo...
Žádné komentáře:
Okomentovat