Torey přijíždí do malého městečka Pecking, kde se ujímá třídy postižených dětí.
Každé dítě má nějaký problém, s nímž si dokáže poradit - autismus, agresivita, nezvladatelné chování... Ale osmiletá Jadie Ekdahlová jí dělá starosti, neboť ve škole odmítá mluvit (trpí selektivním mutismem). Tuto překážku Torey odstraní poměrně brzy, ale není to jediný Jadiin problém. Starost jí dělá i její podivné chování a ještě podivnější
držení těla.
"Mohla bys mi ukázat, jak nejvíc rovně můžeš stát?"
"Ne."
"Proč? Bolí to?"
"Ne."
"Tak proč?"
"Protože já musím být ohnutá."
"Ale proč?"
"Protože musím."
"Proč musíš?"
"Protože jinak by mi vypadly vnitřnosti."
Jadie si navykne chodit za Torey odpoledne do kabinetu, a pomalu odhaluje střípky ze svého života... Z jejího chování je zřejmé, že je sexuálně zneužívaná, vše je ale mnohem komplikovanější - jakmile začíná popisovat některý ze zážitků, postavy, jež se všeho účastní, označuje jmény z televizních pořadů. Kde je tedy pravda? Nemá Jadie jen bujnou fantazii a neposkládala si všechny historky z různých hororových filmů?
To, co popisuje, zní většinou opravdu bizarně. Je tedy těžké jejímu vyprávění uvěřit. Neexistují žádné důkazy o tom, co se za zavřenými dveřmi v domácnosti Ekdahlových děje.
Nicméně Torey objevuje v Jadiiných popisech spojitost se satanismem či podobnou sektou, a Jadie stále marně volá o pomoc.
"Tohle se děje jen ve velkých městech, tady se to nikdy nemůže stát..."
Tahle věta ve mně dokázala vyvolat spoustu negativních emocí. Takové naivní předpoklady prostě nechápu. Možná právě proto, že by to nikdo nečekal, je pro podobné existence o to lepší konat podobné věci i v malých městech.
Vše nakonec dopadne pro Jadii i její sestry dobře - dívky jsou odebrány z původní rodiny a umístěny u pěstounů. Důkazy o sexuálním zneužívání dívek se našly, ale vysvětlení pro spoustu Jadiiných popisů už nikoli. Měla ve všem prsty nějaká sekta? Kdo ví... Po dopsání knihy případ stále nebyl vyřešen, a nevěřím, že ještě někdy bude.
Čtení této knihy je nesmírně náročné. Na jednu stranu máte potřebu vše co nejrychleji přečíst a zjistit tak, jak nakonec celý případ dopadne, na tu druhou je ale těžké přes některé úryvky se dostat. Vše, o čem se dočtete, je většinou za hranicí toho, co je člověk ochoten připustit jako reálné. Sexuální zneužívání? To je bohužel velice časté, a tedy ne překvapivé. Různé rituály, jichž se všechny tři sestry musely účastnit? Tam už si říkáte: ne, to přece není možné, tohle se přece ve skutečnosti dít nemůže. Ono ani není divu, že měla Torey problém uvěřit - nikdo totiž nechce věřit faktu, že by byl někdo schopen dopustit se na dítěti (a vůbec na komkoliv) podobných činů. Vše navíc působí o to děsivěji, že vše, co se stalo, byla nejspíš pravda. A když o tom čtete z úst osmiletého dítěte, máte chuť se jít někam schovat - tam, kde se podobné věci nedějí. Jenže před realitou se nedá ukrýt - je tu, ať už se nám to líbí nebo ne.
K přečtení doporučuji jen silnějším povahám.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Narazila jsem na její název kdesi na nějakém blogu. Zaujala mě krátká anotace, a dokonce byla i u nás v knihovně, proto jsem nezaváhala už ani na okamžik.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
zamčené dveře. Vím, zní to asi divně, ale... Přečtěte si a pochopíte.
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zastrašit.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych být vůbec nikým...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň
jedno positivum.
To, že Jadie nakonec překonala strach a promluvila i před policií.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce,
nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Takovéhle knihy se strašně špatně hodnotí, negativum vidím v postavách - v zavírání očí před problémy... No, i když jim vlastně rozumím... Ale i tak je to neomlouvá.
Žádné komentáře:
Okomentovat